Již od prvních dní po přijetí zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů (dále také jako „zákon o elektronických úkonech“), bylo nutné posoudit ustanovení § 17 odst. 4 tohoto zákona, týkající se fikce doručení dokumentu zaslaného adresátovi ze strany orgánů veřejné moci. Předmětné ustanovení uvádí následující: „Nepřihlásí-li se do datové schránky osoba podle odstavce 3 ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byl dokument dodán do datové schránky, považuje se tento dokument za doručený posledním dnem této lhůty; to neplatí, vylučuje-li jiný právní předpis náhradní doručení“. Je tak zřejmé, že dokumenty dodávané adresátům ze strany orgánů veřejné moci budou doručeny nejpozději 10. dnem od jejich odeslání, a to i v případě, že nebudou adresátem vyzvednuty, což se děje přihlášením oprávněné osoby do datové schránky (ledaže je náhradní doručení u doručovaného úkonu výslovně vyloučeno).
Výše citované ustanovení bylo nutné posoudit v tom smyslu, zda se toto ustanovení bude vykládat v souladu s dosavadními obecnými ustanoveními správních předpisů o počítání času, zejména ustanovením § 40 odst. 1 písm. c) správního řádu (později pak i ustanovením § 33 odst. 3 daňového řádu), nebo zdali je nově přijatý zákon o elektronických úkonech, respektive jeho ustanovení týkající se fikce doručení, ustanovením speciálním, což by znamenalo, že se ustanovení o obecném počítání času neužijí. Ustanovení obecných správních předpisů uvádějí, že připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejbližší příští pracovní den. Bylo tedy nutné posoudit, zda fikce doručení nastane v případě, že konec lhůty nastane v den pracovního klidu, již tento den, nebo nejbližší následující pracovní den.
Zatímco širší odborná veřejnost v čele s advokáty v zásadě většinově předpokládala, že i v případě datových schránek se užije obecného počítání lhůt, a tedy že i fikce doručení bude nastávat v pracovní dny, správní orgány dospěly většinově k názoru opačnému a za konec desetidenní lhůty, ve kterém byl příslušný dokument doručen adresátovi fikcí, pokládali i dny pracovního klidu.
Nyní, v roce 2022, se k věci konečně vyjádřil i rozšířený senát Nejvyššího soudu České republiky, který ve svém Rozsudku, č.j. 4 Afs, 264/2018-85, dle mého názoru správně, uvedl, že není spravedlivého důvodu, proč by u datových schránek měly být lhůty počítány rozdílně, tedy že ustanovení § 33 odst. 4 daňového řádu se užije i v tomto případě, a že pokud konec desetidenní lhůty uvedené v § 17 odst. 4 zákona o elektronických úkonech případně na sobotu, neděli nebo svátek, bude posledním dnem této lhůty nejbližší pracovní den, a tedy v tento pracovní den dojde k fikci doručení předmětného dokumentu adresátovi. Mám za to, že uvedené rozhodnutí Nejvyššího správního soudu je aplikovatelné na všechny orgány veřejné moci a správní předpisy (zejména správní řád), nikoli pouze na správce daně a daňový řád.
